Debata Miloše Vystrčila a Petra Macinky v pořadu Události, komentáře skončila překvapivě smířlivě. Předseda Senátu pozval ministra zahraničí do horní komory a Macinka mu na oplátku nabídl jednání na ministerstvu. Předtím ale oba politici ostře polemizovali o summitu NATO, cestě na Tchaj-wan i o tom, jak by měli nejvyšší ústavní činitelé komunikovat před citlivými zahraničními cestami.
Spory o summit NATO a roli prezidenta
První část debaty se točila kolem nejisté účasti prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře. Vláda zatím rozhodnutí o složení delegace odložila na 22. června, přestože původně počítala s termínem 8. června. Podle Petra Macinky by Českou republiku měla zastupovat delegace vedená premiérem Andrejem Babišem, protože mandát i národní pozice mají být podle něj výsledkem širšího vládního rámce.
Macinka v pořadu uvedl, že delegace na summit NATO je podmnožinou mandátu a národní pozice, kterou bude Česká republika v Ankaře hájit. Připomněl také, že před samotným summitem se mají sejít ministři obrany NATO, na jejichž jednání může podle něj zaznít nová informace, na kterou bude muset Praha reagovat. Prezident Pavel prý podle něj nemá být automaticky součástí cesty.
Miloš Vystrčil měl naopak za to, že u hájení českých zájmů mají být přítomni nejvyšší ústavní činitelé s nejsilnějšími kompetencemi. Podle něj by ideální bylo, kdyby na summit odjeli prezident i premiér a předem si rozdělili jednotlivé části programu. Upozornil také, že prezident podle Ústavy zastupuje stát navenek a je nejvyšším velitelem ozbrojených sil.
Tchaj-wan jako hlavní bod sporu
Druhou výraznou linií debaty byla Vystrčilova cesta na Tchaj-wan, kterou kabinet původně nechtěl podpořit vládním letounem. Předseda Senátu tehdy rozhodnutí označil za podraz a nůž do zad podnikatelům i zástupcům vědy, výzkumu a kultury. Nakonec odletěl komerční linkou a Čína jeho návštěvu kritizovala.
Vystrčil v pořadu tvrdil, že cesta přinesla České republice konkrétní výsledky. Zmínil navýšení počtu leteckých spojení mezi Tchaj-pejí a Prahou, posílení investičního fondu pro střední a východní Evropu o 50 milionů eur, podpis strategických partnerství s tchajwanskými univerzitami i podnikatelská memoranda.
Macinka se naopak odkazoval na českou politiku jedné Číny, kterou republika podle něj zastává od roku 1992. K celé věci přistupoval zdrženlivěji než Vystrčil, který naopak obhajoval výsledky své návštěvy jako přínos pro české zájmy i mezinárodní kontakty.
Od výměny názorů k pozvánkám
Nejvíc odlehčený, ale zároveň symbolický moment přišel až na konci pořadu. Moderátorka Tereza Řezníčková se Macinky zeptala, zda by nebylo vhodné, aby se politici na nejvyšší úrovni před podobnými cestami více bavili. Připomněla přitom i Vystrčilovu dřívější stížnost na zrušenou schůzku před cestou na Tchaj-wan.
Macinka odpověděl, že konzultacím se nebrání, ale připomněl, že schůzka na Pražském hradě byla podle něj zrušena těsně před jeho příjezdem. „Kdyby pět minut počkal, tak jsme tam asi přijeli,“ řekl ministr a dodal, že se jakékoliv konzultaci nebrání, pokud předseda Senátu bude chtít podklady nebo pozice.
Vystrčil na to reagoval pozvánkou do Senátu, kterou Macinka nepřijal bez výhrad. Ministr mu v odpovědi připomněl, že Senát podle něj jeho návštěvy využíval „totálně“ a že pokud něco potřebuje, má přijít na ministerstvo. Vystrčil následně upřesnil, že myslel běžné pracovní setkání, nikoli plénum horní komory. Macinka nakonec debatu uzavřel smířlivě slovy: „Třeba se v tom i potkáme.“
Celá výměna tak ukázala, že i po ostrých sporech kolem Tchaj-wanu a zahraniční politiky může následovat opatrné zakopání válečné sekery. V přímém přenosu ale bylo patrné, že mezi oběma politiky zůstávají zásadní rozdíly v pohledu na to, jak má Česká republika v citlivých otázkách postupovat a kdo má mít v zahraniční politice hlavní slovo.