Írán dává najevo změnu přístupu k Izraeli a po posledním střetu otevřeně naznačuje, že útoky na jeho spojence bude nově brát jako útoky na sebe. Podle íránských médií i prohlášení režimních představitelů jde o posun k agresivnější bezpečnostní doktríně, v níž má být odpověď na podobné akce přímá a rychlá.
Úder na Hizballáh a následná raketová odpověď
Bezprostředním impulzem byla izraelská akce na jižním předměstí Bejrútu, kde Izrael podle dostupných informací zasáhl velitelství jednotek využívajících FPV drony k útokům na sever Izraele. Írán na to odpověděl vypálením balistických raket, což podle zdrojů citovaných serverem Novinky.cz představuje odklon od dřívějšího postupu, kdy podobné údery na Hizballáh ponechával Teherán bez vlastní přímé reakce.
Dříve přicházela odveta především ze strany Hizballáhu, nikoli přímo z Íránu. Nyní ale režimní Hlas Íránu otevřeně popsal nový přístup, podle něhož útok na podřízené spojence Teheránu znamená útok na samotný Írán. V praxi to může znamenat větší riziko širšího regionálního konfliktu, protože odpověď nemusí zůstat jen na úrovni zástupných skupin.
Osa odporu je součástí národních zájmů
V Teheránu se nově mluví o celé „ose odporu“ jako o součásti íránských národních zájmů. Do této sítě patří především Hizballáh, ale také šíitské milice v Iráku, jemenští Húsíové a Hamás. Podle textu zveřejněného webem Chameneí, který je spojený se stanicí Hlas Íránu, se Írán „nevrátí do předválečné situace“ a svou bezpečnost už nedefinuje jen podle vlastního území.
Jeden z nejviditelnějších signálů nové linie dal Sádik Amoli Laridžání, který předsedá radě řešící spory mezi parlamentem a radou strážců a zároveň radí nejvyššímu vůdci. Na síti X označil raketový útok na Izrael nejen za vojenskou odpověď, ale i za „formální vyhlášení strategické doktríny“, v níž má Írán více než dříve spoléhat na proaktivní iniciativy a ofenzivní hrozby.
Tvrdší rétorika vůči USA i Izraeli
Rétorika doprovázející nový kurz je výrazně ostřejší i vůči Spojeným státům, které íránské texty označují za „Velkého Satana“. V prohlášeních se zároveň objevuje obraz „posvátné mise“ a důraz na to, že ochrana Hizballáhu a dalších skupin je podle Teheránu součástí stejného závazku jako ochrana samotného Íránu. Texty také otevřeně pracují s principem „oko za oko, škoda za škodu“.
Podle citovaného vyjádření má nepřítel buď přijmout novou bezpečnostní rovnicu, nebo zaplatit cenu za agresi. Autoritativní výklad, který zaznívá v íránských médiích, tak nevylučuje další odvetné akce, a naopak dává najevo ochotu odpovídat silou i mimo vlastní území. V textu se navíc několikrát objevuje tvrzení o „novém Íránu“, který má být podle režimní rétoriky ještě neústupnější než dosud.
Celý vývoj ukazuje, že Teherán nechce poslední eskalaci prezentovat jako porážku. Naopak ji rámuje jako důkaz odhodlání a jako potvrzení vlastní regionální role od Hormuzu po Bejrút. Právě tento posun může v dalších dnech a týdnech určovat, jak budou Írán, Izrael i jejich spojenci reagovat na další bezpečnostní incidenty v regionu.