Vláda má v pondělí rozhodnout, zda bude prezident Petr Pavel součástí oficiální české delegace na červencový summit NATO v turecké Ankaře. Po několika týdnech odkládání tak má kabinet uzavřít spor, který se postupně proměnil v test vztahů mezi Hradem a vládou.
Sporná účast prezidenta na aliančním summitu
Podle informací České televize má připravený návrh delegace s Pavlovou účastí nepočítat. Prezident přitom dříve uvedl, že na rozhodnutí vlády o složení delegace čekal už od 8. června, kdy mu kabinet původně sliboval jasnou odpověď. Jednání se tehdy osobně účastnil, nyní ale na pondělní zasedání vlády nepřijde.
Pavel dává najevo, že nejde jen o jednu cestu, ale o širší spor o ústavní pravomoci hlavy státu. „Jde tady o princip, jestli pravomoci, které jsou prezidentovi svěřeny ústavou, budou zachovány nebo naopak, jestli je bude mít vláda snahu omezovat,“ řekl prezident. Pokud by vláda jeho účast zamítla, podle dřívějších vyjádření by zvažoval i kompetenční žalobu.
Prezident zároveň argumentuje tím, že se v otázce obranných výdajů nehodlá odchýlit od oficiální vládní pozice. Připomíná také svou dosavadní účast na všech summitech NATO a zkušenosti z čela Vojenského výboru NATO. Kabinet však podle dostupných informací trvá na tom, že na summitu mají Česko zastupovat zástupci exekutivy.
Vláda odkládala rozhodnutí kvůli obraně i financím
Jedním z hlavních důvodů sporu jsou obranné výdaje. Předseda vlády v pátek oznámil, že Česko letos nesplní závazek vydat na obranu dvě procenta hrubého domácího produktu, zároveň ale vyjádřil přesvědčení, že od příštího roku už by země závazek plnit měla. Právě rozdílný pohled na financování obrany vláda používá jako vysvětlení, proč by na summitu NATO neměl být prezident.
Vláda původně chtěla vyčkat na výsledky jednání ministrů obrany členských států aliance. Nakonec ale rozhodnutí odsunula o dva týdny, až na pondělní termín. Ministři obrany a zahraničí už mezitím dali najevo, jak by podle nich měla delegace vypadat, a shodují se i na tom, kdo by ji měl vést.
Podle ministra obrany je mandát hotový a počítá s tím, že delegaci povede předseda vlády. Ministr zahraničních věcí zase uvedl, že nejvhodnějším vedoucím delegace by měl být premiér. Z dosavadních vyjádření tedy plyne, že kabinet má k prezidentově účasti spíše odmítavý postoj.
Možný kompetenční spor by byl výjimečný
Pokud vláda prezidenta do delegace nezařadí, otevře se cesta ke kompetenčnímu sporu mezi Hradem a kabinetem. Takový krok by byl v české politice mimořádný. Naposledy se podobná situace řešila v roce 2001, kdy vláda Miloše Zemana podala návrh k Ústavnímu soudu proti prezidentu Václavu Havlovi kvůli rozsahu jeho pravomocí.
Tentokrát by byla role obrácená: žalobu by podával prezident na vládu. Zatím ale není jisté, zda k tomuto kroku skutečně dojde; Pavel uvádí, že se rozhodne až podle pondělního verdiktu kabinetu.
Kauza zároveň ukazuje i na širší napětí uvnitř vládního tábora. Vedle rozdílných názorů na zahraniční a bezpečnostní reprezentaci státu se spor dotýká i osobních vztahů po Pavlově rozhodnutí nejmenovat kandidáta Motoristů sobě Filipa Turka ministrem životního prostředí. Právě tato rovina podle komentátorů přispěla k vyhrocení celé situace.
Politické náklady ponese kterákoliv strana
Bez ohledu na výsledek čekají vládu politické náklady. Pokud kabinet prezidentovi vyhoví, popře tím dosavadní linii ministerstva zahraničí, které s jeho účastí nepočítalo. Jestliže naopak Pavel neodcestuje do Ankary, může se spor přelít do právní roviny a dál poškodit obraz spolupráce mezi Hradem a vládou.
Podle dosavadního vývoje naopak z celé roztržky zatím profituje prezident. Vystupuje jako politik, který chce být u důležitého mezinárodního jednání, zatímco vláda řeší vnitropolitický střet. Pro Petra Pavla, který se bude za necelé dva roky ucházet o znovuzvolení, jde i o viditelný politický bonus.
Vedle sporu o NATO se kabinet na pondělním jednání bude zabývat také výhledem veřejných financí do roku 2030 a novelou podmínek přístupu k evidenci skutečných majitelů firem. Hlavním bodem však zůstává rozhodnutí, které může určit nejen složení delegace do Ankary, ale i další podobu vztahů mezi prezidentem a vládou.