Plánované změny financování veřejnoprávních médií vyvolávají varování odborníků. Vedoucí Katedry žurnalistiky Univerzity Karlovy Alice Němcová Tejkalová upozorňuje, že přesun od koncesionářských poplatků ke státnímu rozpočtu by v Česku nebyl vhodný ani finančně výhodný. Podle ní by občané stejně neušetřili, protože rozpočet se plní z daní.
Proč podle expertky není státní rozpočet vhodný
Česko podle Němcové Tejkalové nežije v prostředí s jasně odděleným politickým, veřejným a mediálním vlivem. Právě proto považuje model financování veřejné služby přímo ze státního rozpočtu za problematický. Připomíná, že v poslední dekádě je patrná silná koncentrace médií v rukou lidí s byznysovými a někdy i politickými zájmy, což zvyšuje citlivost celé debaty.
Expertka v rozhovoru pro iROZHLAS.cz uvedla, že poplatky mají výhodu v tom, že jsou odpovědné veřejnosti, zatímco peníze ze státního rozpočtu by takovou vazbu oslabily. „Takže pro nás tento způsob financování […] není úplně nejvhodnější,“ shrnula. Argument, že by lidé zrušením poplatků ušetřili, podle ní neobstojí.
„Neušetří, protože jeho příjmy se netvoří jen tak, ale významnou míru tvoří daně od občanů,“ řekla s tím, že změna by pouze přesunula platbu jinam. Zároveň připomněla, že stát by mohl peníze médiím přidělovat jinak, ale konečný účet by stejně nesli daňoví poplatníci.
Jaké modely fungují v zahraničí
Za vhodnější možnost než přímé financování ze státního rozpočtu označuje odbornice model přímé daně. Ten zná například Finsko nebo Švédsko, kde prostředky míří přímo veřejnoprávním médiím. Ani tento systém ale podle ní není bez rizik, protože i tam může docházet ke škrtům a redukci zaměstnanců.
Němcová Tejkalová zdůraznila, že český systém funguje dlouhodobě a není zatížen masovým neplacením poplatků, jak se to stalo v některých severských zemích. Právě tam byl tlak na změnu financování podle ní silný, protože lidé poplatky ve velkém neplatili. V Česku takový problém neexistuje.
„Na tom není vůbec nic nemoderního. Je to funkční systém,“ uvedla expertka k současnému modelu. Podle ní je debata o jeho zastaralosti spíše politická než věcná a pokud by se měl měnit, rozhodla by o tom hlavně politická vůle.
Nezávislost médií a riziko rychlých změn
Obava z oslabení nezávislosti veřejnoprávních médií je jedním z hlavních argumentů jejich obhájců. Pokud by financování přešlo pod státní rozpočet, rozhodující otázkou by podle expertky bylo, jak silné právní záruky by zákon obsahoval. I ty by však mohly být časem změněny, pokud by nešlo o normu vyžadující ústavní většinu.
Němcová Tejkalová upozorňuje, že záruky nejsou jen v textu zákona, ale i v politické kultuře země. A právě ta se podle ní může velmi rychle proměňovat. „Ten závazek jako takový neznamená vůbec nic,“ řekla v souvislosti s tím, že formální sliby samy o sobě nezaručují budoucí ochranu médií.
Debata o financování ČT a ČRo se znovu rozhořela poté, co premiér Andrej Babiš uvedl, že ministr Oto Klempíř předloží zákon rušící poplatky pro Český rozhlas a Českou televizi. Ředitelé veřejnoprávních médií podle dřívějších informací uvedli, že návrh zatím neviděli. Podle expertky ale právě rychlost a politická povaha celé změny potvrzují, proč je otázka nezávislosti v tomto tématu tak citlivá.